Stefane, ty jsi aplikační
technik TechSupport National (TSN) ve společnosti Fronius v Rakousku. Jak
přesně vypadá tvoje práce?
Jako aplikační technik většinou zajišťuji
podporu velkých zákazníků speciálně z automobilového průmyslu při uvádění
robotizovaných svařovacích systémů do provozu. K mým hlavním úkolům přitom
patří převážně sestavování těchto systémů a optimalizace parametrů svařování.
Pokud jde o technologii
WireSense – kdy a proč tě tenkrát zavolali k automobilovému
dodavateli Magna?
Pracuji jako technik rakouské podpory TSN a
koncern Magna patří mezi moje stálé zákazníky. Koncem roku 2017 mě objednali,
abych pomohl s integrací robotů: Právě instalovali výrobní linku pro novou řadu
vozidel. Potenciálním problémem byly výrobní tolerance, které mohou vést k
neprovaření, což by zase znamenalo zvýšené výdaje za zdroje. Když mě požádali,
abych se na problém podíval zvenčí, měli už všechny možné zdroje chyb
prozkoumané. Hned mi bylo jasné, že dokonale prozkoumali limity všech rozpětí,
i našeho oblouku, který má vysokou toleranci – víc už prostě udělat nešlo.
Jak potom společnost Fronius
dokázala přispět k vyřešení tohoto problému?
Bylo potřeba se zaměřit na nepatrné odchylky v
poloze dílu. Tyto tolerance jsou také stanovené v konstrukci. Koncern
Magna se přesto snažil optimalizovat výrobní systémy ve všech ohledech. Nyní
šlo o to, aby robot navzdory odchylce spolehlivě našel hranu vrchního
plechu přeplátovaného svaru. Ze své předchozí činnosti ve vývojovém oddělení
společnosti Fronius jsem věděl, že už v minulosti byly provedeny úspěšné
pokusy s použitím dotykového signálu inteligentního svařovacího zdroje
TPS/i pro vyhledání hrany. Už tenkrát se také zvažovalo, jestli by se tato
koncepce dala využít na trhu se svařovacími zdroji – ale dál se nic nedělo.
Informoval jsem se u kolegů z výzkumu a vývoje a ve společnosti Magna jsem
zkrátka nainstaloval prototyp.
Pod pojmem WireSense si
nepředstavím nic konkrétního. Můžeš k instalaci tohoto prototypu uvést ještě
nějaké další podrobnosti?
Společnost Magna mi domluvila kontakt s
technikem integrátora robotů, k jehož systému měl být náš drátový senzor
připojen. Pak jsme se sešli ve výrobě společnosti Magna v Grazu, kde jsme
společně během jediného dne zvládli programování: Do řízení robota jsme
integrovali určitý repertoár signálů svařovacího zdroje TPS/i. Já jsem tomu
technikovi uváděl časy, kdy má robot aktivovat režim učení a kdy se dá
očekávat dotykový signál. Všechno ostatní byl poměrně jednoduchý technický
postup.
A od tohoto okamžiku už všechno fungovalo:
Když jsme spustili snímání povrchu směrem k vrchnímu plechu a ze svařovacího
zdroje TPS/i byl vyslán dotykový signál, hrana se detekovala.
Tím se tedy zrodila
technologie WireSense?
No, tenkrát jsme tomu říkali jenom funkce
vyhledání hran. Ale díky výsledné, absolutně přesné poloze, jejímž cílem bylo
ve společnosti Magna zcela eliminovat dodatečné opravy, bylo jasné, že takovýto
produkt je naprosto nezbytný! Vzhledem k tomu, že ve společnosti Magna všechno
úspěšně fungovalo, měli kolegové z výzkumu a vývoje vysokou motivaci k dalšímu
rozšiřování škály možných funkcí. Následně se vyhodnocoval například také
výškový signál vysílaný svařovacím zdrojem TPS/i, který nakonec umožnil
rozpoznávání mezer.
Na první pohled lze jen
stěží odhalit genialitu tohoto vynálezu a stanovit, kdo na něm má větší
zásluhu, zda výrobce robotů, nebo společnost Fronius. Jak vnímáš tyto souvislosti
a co nakonec iniciovalo vývoj tohoto produktu?
Rozhodující kritérium – vynalézavost – vidím
vzhledem k vysoce přesné signalizaci prostřednictvím funkce CMT-Ready
zcela jednoznačně na straně společnosti Fronius. A jak se z toho všeho
nakonec stal produkt?
Všechny funkce, které jsou dnes k dispozici,
už vývojáři znali dávno předtím, než jsem ve společnosti Magna instalovat
prototyp. Stejně tak dlouho existovalo i přání přeměnit technologii WireSense
na dobře prodejný produkt, který je uživatelsky přátelský a zahrnuje i návod.
Vývojáři měli také za úkol vše jasně a srozumitelně vysvětlit vedení
společnosti Fronius, respektive produktovému managementu. Museli dělat takřka
interní reklamu něčemu, co je z jejich pohledu velmi perspektivní a vyplatí se
dovést do finální fáze připravené pro trh. Úspěšný provozní test, provedený
navíc u tak velkého a významného zákazníka, jakým je společnost Magna,
samozřejmě zajišťuje splnění interních předpokladů a dává produktu zelenou.
Technologie WireSense vypadá
úžasně jednoduše. Ale vtírá se otázka, jestli takový produkt opravdu stojí za
vynaložené peníze. Neobáváte se, že ho budeme muset obhajovat?
Pokud chceme technologii WireSense prodávat,
musí už to být ucelený balíček. Je pochopitelné, že nápady nemůžeme jen tak
rozdávat a byznys přenechat jiným.
Nejprve jsme se museli zamyslet, jaké další
možnosti – alternativně k WireSense –zákazníci ještě mají, aby podobnou výzvu
robotizovaného svařování vyřešili. Většinou se jedná o optická měřicí
zařízení, která mohou stát deset až dvanáct tisíc eur. Zaměřili jsme se i na
to, jak jsou konkurenční systémy rychlé, robustní a nákladné na údržbu.
Vzhledem k těmto ukazatelům se naše poměrně levné a vysoce přesné Fronius
řešení najednou začalo ukazovat jako ve všech ohledech oprávněné – a produkt se
mohl vydat do světa.